2019 ISRA World Championship Corby

Letos potřetí a naposled jsem vyrazil do Corby. Zase jsem využil letecké spojení z blízkých Katovic. Tentokrát jsem na letišti neměl objednané auto ale musel jsem využít do Corby vlak. Byl jsem také předběžně domluvený, že po přistání zkusím zavolat osádku Vivara, která by měla tou dobou projíždět kolem. Časování proběhlo na výbornou ale místo na moje dva kufry a moji maličkost už jaksi nezbylo. Takže jsem si u přepážky na letišti koupil lístek do Corby jakoukoliv povolenou trasou. V dobách Google je cestování hračka. Stačí napsat výchozí a konečné místo a on najde spojení včetně pěších přechodů. Takže jsem autobusem z letiště dorazil na vlakové nádraží. Nevydal jsem se ale jako většina na jih do Londýna, ale na druhou stranu na sever do Corby. Cesta proběhla asi rychleji než kdyby jsem jel autem. Jen lístek z letiště do Corby byl dražší než letenka z Katovic do Londýna (když nepočítám zavazadla). Ještě mi zbývalo vyřešit, jak se dostanu z nádraží do hotelu. Takže jsem žhavil telefon a přes Tondu Vojtíka zajistil převoz. Kolem poledne jsem byl na dráze. Ta byla včetně depa v jedné konferenční místnosti hotelu Best Western Rockingham Forest. Těsně přede mnou dorazila po mnohahodinové cestě také osádka Vivara a Pačesi, kteří jeli svým autem. Bylo příjemné se shledat se spoustou známých tváří. Ubytovat jsme se ještě nemohli a tak po vybalení modelářských věcí jsme skončili na baru. Na čepu měli několik druhů piv, černé, Ale, nějaké anglické piva a cider a také Staropramen. Po vyzkoušení několika druhů jsem během prvního dne vyřešil otázku pitného režimu a zakotvil u českého piva. Na baru tak kompletní český tým strávil celý první den. Večer jsme vyřešili otázku jídelny. Nedaleká restaurace nabízela velmi dobré jídlo za skvělé ceny. Steak s pivem stal kolem 12 liber. Přes týden dokonce v akci za 8.30 liber. V restauraci jsme byli několikrát a jídlo bylo vždy velice rychle na stole. Ve středu ráno začal nekonečný kolotoč tréninků a přípravy aut. Čekaly nás tři dny, kdy se po třech hodinách točily všechny kategorie. Je praktikován ticket systém a při 120 lidech se člověk dostane na dráhu tak třikrát za kategorii. Jen v pátek to vyšlo vícekrát, to nemůžou trénovat domácí závodníci. Já jsem si dal závazek, že budu trénovat jen kraje. Hlavně černá strana je stále problém. Ve čtvrtek dorazila posila na plechovky a na bar, Frankie. V sobotu ráno jsme nafasovali krabičku s plechovkou. Krabičku losoval počítač generováním náhodného čísla. I tak došlo k nějakým zmatkům, protože za chvíli nám naši krabičku chtěli vyměnit ale já už jsem ji nedal z ruky. Letos jsem naši plechovku stavěl já, Jirka dělal karoserie. Měl jsem ulehčenou práci, protože tak rovný střed jako jsme letos dostali jsem ještě neviděl. Jen jsem porovnal vodítko. Bočnice byly trochu horší ale taky to celkem ušlo. Materiál na stavbu jsem měl nachystán a tak jediný problém byly zadní ložiska. Pořád mi na šupleře vycházelo 8,61mm a nechtěl jsem riskovat, že nás vyhodí u přejímky. Tak jsem si vyžádal od anglánů oficiální ISRA měrku. Ta je naštěstí ještě o chlup menší a tak jsem výšku nápravy nechal na limitu. Přejímka proběhla naprosto bez připomínek. V sobotu večer proběhla kvalifikace. Týmová kvalifikace je pro mne asi nejhorší část celého mistrovství. člověk musí jet rychle a pokud možno nevypadnout. Oranžová dráha bývá většinou klouzavá a člověk bez zahřátí je většinou překvapen, jak auto funguje. Proto nerad kvalifikaci začínám. Jirka bohužel vypadl ale mne se to celkem povedlo a tak jsme skončili dvacátí druzí. Ve spytechu by to byla C skupina, takže dobří jezdci a ne úplně nejhorší dráha. Dokonce jsme byli za Pavlem s Honzou a Jardou s Ladou třetí nejlepší česká posádka. Až za námi skončily takové týmy jako Tonda s Františkem, Nabokins s Landrudem nebo Trigilio s Ilgnerim. Dobrou kvalifikaci jsme si udělali volné nedělní dopoledne a asi poslední relativně volný den. I tak je však volný čas nutno věnovat přípravě aut následující kategorie. Jízdu jsme startovali něco po čtvrté. Já jsem začínal a první jízdu jsem trochu pokazil. Pak už to mělo vzestupnou tendenci. Po čtyřech jízdách mne vystřídal Jirka. Na zelené začal úchvatně. Dokonce začal útočit dle prognózy na Tondu s Frankiem. Pak se ale na modré přimotal do kolize dvou aut, ztratili jsme dvě kola, opálený kartáč a auto už nefungovalo jako na zelené. Výsledkem bylo šestnácté místo. Když jsem porovnal naše nájezdy za jednotlivé jízdy, tak mezi mnou a Jirkou bylo necelé půl kola. Prostě vyrovnaný tým. V dalších jízdách mne překvapil Pavel. Většinou bývá Honza větší střelec a Pavel jezdí údržbu. Tentokrát jel ale perfektně a hlavně jeho zásluhou to dotáhli na čtvrté místo. Po ukončení závodu došlo na protest proti vítěznému týmu Cleave Wills. Brousili podvozek, což pravidla zakazují. Pak se přišlo na to, že protest byl podán pozdě. Tak se kontrolovaly všechny podvozky. řešilo se to pak několik dní. Chvilku jsme byli i desátí, to když chtěli diskvalifikovat 31 týmů. Nakonec diskvalifikovali vítěze a Leiteho s Merlinim a my jsme skončili čtrnáctí a Pavel s Honzou na bedně třetí. Kdo mohl tušit, že to budou málem poslední stupně vítězů pro český tým.
Ještě v neděli se umyla dráha a začaly tréninky malých sportů. Naštěstí už mám dobré číslo ve světovém žebříčku a tak dráhu nerozjíždím. V pondělí ráno se odjely ještě tréninkové jízdy a následovala kvalifikace. Jen Honza s Pavlem ji zajeli dobře, pro ostatní to byla katastrofa. Včetně mne. O čtyři tisíciny jsem se kvalifikoval do ranního vstávání. Začátek v sedm hodin. Že jsem nebyl o trochu horší. Ráno jsem začínal v první skupině na studené dráze. První dvě jízdy auto moc nechtělo ale pak už to šlo, nedělal jsem chyby a nakonec mne dělilo pár dílků od postupu do semifinále. Škoda, malé sporty je asi moje nejoblíbenější kategorie, kde mám i dobrý konkurenceschopný motor. Do finále se nakonec probojoval Jirka, Jarda a Láďa. Jirka s finálem moc nepočítal a tak těžce hledal motor. Bohužel pro něj odmítl moji nabídku.motoru. Pak už finále jen odkroužil. Naši borci už ve finále nestačili a vítězství vybojoval po perfektní jízdě Ross Grohan.
Zase se umyla dráha a začal trénink formulek. Ještě v úterý byl trénink na šesti drážkách a a ve čtvrtek ráno poslední dvě tréninkové jízdy. Dráha se chovala jako v Itálii. V každé jízdě byla úplně jiná. Na kvalifikaci jsem nastupoval s tím, že to bude zase průser. Chtěl jsem se hlavně dostat pod sedm vteřin. Jelikož jsem se pod tento čas dostal hned prvním měřeným kolem, tak mne to uklidnilo a zbytek kvalifikace jsem si užíval bez nervů. Nakonec to byl nejlepší kvalifikační čas z českého týmu. V závodě to už to byla katastrofa. Auto určitě nebylo na pohodu. Do semifinále postoupili jen Láďa, Jarda a překvapivě i Tonda. Do finále pak jen Láďa. Tam už však neměl nárok. Mistrem světa se stal po strhující bitvě Raivis Janson. Místo odpočinku však následovala další kategorie, královská. Během prvního týdne jsem nedokázal svého macka rozpohybovat. Na rovince byl příšerně pomalý. Tak jsem do jednoho podvozku napájel motor z malého sportu a do druhého motor, který mi připravil Láďa. Auta nebyly nejrychlejší ale dobře se vodila. Nakonec jsem zvolil motor z malého sportu. To byl ten, který Jirka odmítl na finále. Byl jsem sice o půl sekundy pomalejší než nejrychlejší borci ale dráha se zhoršuje a rozdíly se snižují každou odjetou jízdou. Kvalifikaci jsem dal na devatenáctém místě a autíčko fungovalo náramně. S C skupinou jsem opravdu nepočítal. Vše bylo o kolech. Zatímco většina potřebovala na zhoršující se dráze několik kol na zahřátí, tak Brazilci byli schopni zajet prvním kolem úchvatný čas. Svoji rozjížďku bych označil za můj vůbec nejlepší závod za poslední dobu. Naprosto bez problémů jsem za přispění Jirky a Jardy jako mechaniků proplul do semifinále a dokonce na šestnáctém místě. Dokonce jsem za sebou nechal i Jardu. Smůlu měli Pavel s Honzou, kteří zůstali na 25 a 26 místě. Semifinále a finále se jelo v sobotu ráno. To mi už moc nevyšlo. Zůstal mi motor, který vůbec nebrzdil. Takže když vypnuli dráhu, tak jsem získal hned 2 metry. Závodit se však s tím moc nedalo. Do finále postoupil z našich borců jen Tonda a po velkém boji urval první místo. Breno Vidal na začátku ujel všem ale nakonec neodolal. Večeře i afterparty nebyly nic moc. Konečně došlo na Kamilem zmiňovaný puding. Večer jsme ukončili jako celý předcházející pobyt na baru. Ráno jsme měli s Jirkou domluvený odvoz do Londýna. Nechali jsme se vysadit na nádraží v Lutonu. Jirka pokračoval na jiné letiště vlakem a ja autobusem. Do Anglie jsem přiletěl za deště a za deště z Corby odjížděl. Jinak panovalo ale až na výjimky neanglické počasí. V Katovicích jsem přistál za krásného slunného podvečeru dokonce o deset minut dříve proti původnímu plánu. Takže pro letošek všechno a už se těším příští rok k Janisovi.